Za 17 let co jsem v armádě jsem tak špatný stav ještě nezažil. U útvarů chybí celé generace důstojnického sboru. Mezi mnou a mým nadřízeným je 15 let rozdíl. Nástupce za mě je o 15 let mladší. Díky velice inteligentí personální politice chybí poručíci, naporučíci a kapitáni. Vše to začlo propuštěním v době krize 2009. AČR ztratila jedinou jistotu, kterou nabízela a to dlouhodobou práci. Již při rekrutech je lidem sdělováno že AČR již není práce na celý ale tak maximálně 10 let. Krásným příkladem je neschopnost sehnat odbornosti IT. Jednoduchým výpočtem se zjistilo že i když je doba rozhodná 7 let (normálně je 4-5 let) u těchto specialistů tak nejsou schopni ani obsáhnout kurzy, které by měli naplňovat pro svoji funkci. Je tak velice úsměvné, že kapitán na funkci logisty bere tabulkově stejný plat jako kapitán na funkci správce systému i přesto, že ke své funkci nepotřebuje vyšší specializaci a například prověrku na stupeň utajení "T". Tudíž vyšší nároky za stejný plat což je samozřejmě pro spoustu lidí demotivující. Dalším velice motivujícím přínosem je nucené odchody do Prahy. Z útvaru Vás sice posunou o jednu hodnost výše a posunou do Prahy ale s tím že rozdíl v platu je např 5000 hrubého nicméně již nikdo neřekne že jen za ubytovnu a dojíždění po Praze těch 5000 utratíte. Takže výsledkem je že nemáte rodinu bydlíte na ubytovně a finančně jste na tom stejně. Jen ty nároky jsou opět vyšší. Bohužel jsme se dostali do stavu, kdy armáda si již svých lidí ani neváží a to je důsledek proč každý rok odchází 600-1200 vojáků.