Čtvrtek 20. ledna 2022, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 20. ledna 2022 Ilona

Evropská armáda - utopický, neefektivní a drahý špás

13. 05. 2019 10:22:33
S blížícími se volbami do Evropského parlamentu, se znovu častěji skloňuje termín „evropská armáda“. Jde o téma vracející se do debat jako bumerang, protože je to lákavý slogan vybízející k příjemnému popovídání si u kávy.

Jsem ovšem přesvědčena, že jde jen a pouze o myšlenku utopickou, která, tak jak je prezentována a chápána, nikterak nemůže přispět k obraně a bezpečnosti ani Evropské unie, ani jejích členských států. Na následujících řádcích vysvětlím proč.

Nejprve velice rychle ke slovu „armáda“. Základem je latinské arma, které ve starověkém Římě označovalo nejen zbraně, ale i válku či nářadí. Výraz armāta byl později převzat do francouzštiny jako armée a odtud přešel do angličtiny jako army, kde ovšem, na rozdíl od kontinentu, označoval primárně pozemní vojsko, a tak je tomu v anglosaském světě dodnes. V češtině je tomu podobně jako ve francouzštině a slovo armáda označuje nejenom pozemní síly, ale i vzdušné a námořní. V případě USA či Británie se naopak používá označení ozbrojené síly, jejichž podmnožinou je army.

Od středověku je definice slova „armáda“ rozšířena, takže ve francouzských slovnících nalezneme na prvním místě, že jde „o shromáždění vojenských sil daného státu“. Ve slovnících anglosaských zemí je definice podobná, ale upravená dle výše uvedeného: „Vojenská síla, obvykle náležející určitému státu, která je vycvičena a vybavena k boji na zemi.“

Slovo armáda je tedy po staletí svázáno se státem, protože jedině stát má všechny nástroje nejen k budování armády, ale i k jejímu nasazování, které je vždy vázáno na politickou vůli, a ta se v uskupení, jako je Evropská unie, založeném smlouvou mezi suverénními státy hledá těžko. Můžeme vést debatu o tom, z jakého procenta je EU mezinárodní organizací a z jakého má kvůli přeneseným pravomocem charakter státu tak, jak je definován v mezinárodních vztazích, nicméně důležité je, že ochota armádu nasadit nebo použít alespoň jako odstrašivou sílu je téměř nulová.

Dobrým příkladem jsou uskupení EU Battlegroups, které existují od roku 2007. Členské státy v rámci tohoto projektu po určitou dobu drží v pohotovosti vojenské jednotky, které jsou připraveny v případě pokynu vyrazit do akce. Doposud nebyly nasazeny, byť byla příležitost i zájem (například krize v Mali), a zároveň jde o jednotky, které mají působit primárně jako stabilizační síla v nějaké krizové oblasti. Jejich úkolem může být například oddělení znesvářených sil či zajištění dodávek humanitární pomoci.

Byť má tedy EU možná některé znaky státu, její schopnost chovat se unitárně v mezinárodních vztazích, především v oblasti nasazování vojenských sil, je a bude malá. Proč by tedy měla mít armádu v tradičním slova smyslu? Jako další integrační projekt per se prosazovaný shora, aby se prohloubila integrace či alespoň její zdání? To nedává smysl, nebylo by to ani racionální, ani efektivní. To je první důvod, proč jsem přesvědčena, že oním spojením „evropská armáda“ se nemá smysl výrazněji zabývat.

Druhý důvod se dá shrnout jednoduše do tvrzení, že dosavadní úvahy a proklamace o evropské armádě jsou jakousi karikaturou tradiční armády. Co tím myslím? Doposud se na stole neobjevil jediný ucelený a koncepční záměr, jak by si proponenti evropské armády představovali, že by měla vypadat, jak by měla být budována, a hlavně k čemu by měla sloužit, v jakém prostředí působit a tak dále. Sem tam si přečteme, že by evropská armáda měla mít pod sebou jakousi evropskou jadernou sílu, že bude složena z těch, či oněch jednotek, které budou moci být nasazovány, ale už nevíme ve jménu čeho, ani na čí pokyn.

Každá armáda je poměrně složitý organismus. Bojové síly, které hrají prim ve většině příběhů, jsou sice nejviditelnější, ale jsou jen špičkou ledovce. Kdyby se chtěl totiž někdo vážně zabývat budováním armády, musel by řešit na prvním místě hromadu jiných věcí. Od systému velení a řízení, přes doktríny, pravidla nasazování, interoperabilitu, logistiku, infrastrukturu až po výcvik. To ovšem nikdo – díky Bohu – nečiní a bez toho sousloví „evropská armáda“ zůstane jen utopií pro debaty u kávy či piva.

Třetím důvodem je pro mě delikátní rovnováha mezi Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí, která je a musí být pro nás z hlediska zajišťování naší obrany prioritou. Za posledních 70 let si NATO dokázalo vyvinout řadu funkčních mechanismů, které zaručují vysokou efektivitu tohoto uskupení při obraně teritoria členských států, které se mimochodem z velké části překrývá s územím členů EU i s prosazováním zájmů v bližším a širším okolí. Ať již jde o standardy, interoperabilitu, akvizice, obranné plánování a příspěvky členských zemí do něj a tak dále. Duplikace by byla zcela škodlivá, tím spíš, že většina zemí Evropské unie je členy NATO a ty ostatní jsou mimo z rozličných důvodů, jako je například neutralita.

Pro státy, jako je Česká republika, je v jejich životním zájmu – zvláště po Brexitu – udržet silnou transatlantickou linku a zároveň Británii ve svazku s kontinentem. K tomu je NATO ideální platforma. Proto je jakékoli oslabování aliance naprosto nepřípustné. A riziko, že by k oslabování došlo, je vysoké, pokud by měla být evropská armáda skutečně armádou a nikoli jen papírovou záležitostí. Už jen kvůli nevyhnutelné duplikaci velení a řízení, budování již existujících jednotek a tak dále. Zároveň by její budování s vysokou pravděpodobností zvýšilo tlak na zdroje zemí velikosti České republiky a menší, což by nepřímo podkopávalo NATO.

Tyto tři důvody jsou pro mě naprosto zásadní, proč nemá smysl ztrácet čas s úvahami o evropské armádě. Na druhou stranu může a má Evropská unie sehrávat pozitivní roli v oblasti obrany a bezpečnosti členských států. Základním předpokladem je ovšem NATO doplňovat a posilovat, nikoli se s ním překrývat a oslabovat jej.

Evropské projekty například v obranné vědě a výzkumu, které mají nejen inovační potenciál, ale pomohou udržet evropským zemím tempo s USA, společné akvizice, které posílí schopnosti členských zemí EU a zároveň aliance, či investice do infrastruktury a snížení administrativní zátěže, aby se zrychlily přesuny armád přes území členských států EU a odstranila se úzká hrdla v podobě mostů s malou nosností, jsou žádoucí. Jde o ad hoc projekty, které jsou přínosem jak státům, tak uskupením a nevyžadují budování nových institucí a struktur.

Podobně není od věci uvažovat o užší spolupráci členských států EU s podporou Evropské komise při budování některých schopností. Členské státy NATO například společně provozují systém AWACS, což je vzdušný systém včasné výstrahy. Podobně některé státy, včetně České republiky, se podílejí na budování a provozování Alliance Ground Surveillance (AGS), což zahrnuje velké bezpilotní prostředky vybavené senzory ke sledování a pozemní systém velení a řízení. Tato schopnost je pro menší země příliš nákladná, aby ji budovaly samy, a zároveň ji nevyužijí v takovém rozsahu, aby se jim vyplatila. Sdílení jim ovšem umožní, aby na ní dosáhly a nebyly závislé pouze na velkých zemích, jejichž kapacity mohou být v případě potřeby nedostupné. Deficity a prostor pro spolupráci podporovanou EU jsou například i v oblasti transportní či v logistice.

V neposlední řadě je Evropská unie dobrá v oblasti budování schopností soudů, policií, administrativních struktur a v rozvojových činnostech v postkonfliktních či zhroucených státech. To jsou přesně oblasti, kde doplňuje a posiluje NATO při jeho aktivitách a které si zaslouží větší pozornost a rozvoj.

Ti, kteří tak často a rádi hovoří o evropské armádě, jsou buď utopisté, nebo sledují jiné, na první pohled nepřiznané cíle. Je správné, že Evropská unie chce sehrávat roli v obraně a bezpečnosti členských států, ale k tomu není zapotřebí evropská armáda a budování nových institucí, což evropští integrátoři tak milují. Namísto bombastických úvah se musíme soustředit na konkrétní projekty, které budou posilovat jak EU, tak NATO a obranyschopnost jejich členských států.

Jana Černochová

1. místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS
předsedkyně výboru pro obranu PS PČR

Autor: Jana Černochová | pondělí 13.5.2019 10:22 | karma článku: 21.78 | přečteno: 730x

Další články blogera

Jana Černochová

Pane premiére, co Vám to zase nakukali?

Personální politika této vlády není rozhodně učebnicová. Je to patrné například na obsazování ministerských postů, na duálním ministrovi Havlíčkovi či orloji na ministerstvu zdravotnictví během největší pandemie naší doby.

8.8.2021 v 18:23 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1015 | Diskuse

Jana Černochová

Na hon už jen s luky a šípy aneb bezolovnatá evropská fobie

Včera byl na stránkách Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) zveřejněn očekávaný a zcela bizarní návrh na plošný zákaz používání olova ve střelivu, nevyjímaje lov, sportovní střelbu i používání olova v rámci rybolovu.

4.2.2021 v 15:30 | Karma článku: 35.94 | Přečteno: 1379 | Diskuse

Jana Černochová

S olovem do deště nelez, aneb další arogance Evropské komise

EP v tomto týdnu projednával námitku proti úpravě nařízení REACH Evropské komise, které nově zakazuje držení olověných nábojů v okolí jakýchkoli přírodních vodních ploch. Co si pod přírodní vodní plochou představit?

28.11.2020 v 10:02 | Karma článku: 36.57 | Přečteno: 1541 | Diskuse

Jana Černochová

Virtuální stabilizace bezpečnostních sborů neexistujícím příplatkem

Již několik let opakuji, že pokud to s personální stabilizací policie myslí někdo opravdu vážně, pak by se měl postarat především o motivaci všech stávajících policistů. Přesto s tím vláda nic nedělá.

5.6.2020 v 9:39 | Karma článku: 16.24 | Přečteno: 667 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Vladislav Vilímec

Australská vláda udělala z Djokoviče celebritu. A sobě ostudu.

Již jako dítě jsem obdivoval slavnou historii australského tenisu. Rod Laver, Ken Rosewal, John Newcombe nebo v ženách Margaret Courtová či Evonne Goolagongová..

19.1.2022 v 0:17 | Karma článku: 28.79 | Přečteno: 655 | Diskuse

Jaromíra Vítková

Podařilo se vyjednat náhradní přímé spojení Jevíčka a Velkých Opatovic s Brnem

Od 1. 3. 2022 budou moci obyvatelé obcí v dané oblasti využít 3 spojů vedených v ranní době a 3 zpátečních spojů v odpolední době.

18.1.2022 v 19:23 | Karma článku: 5.43 | Přečteno: 99 |

Markéta Vyvlečková

Proč vytáčí kauza Janoušek lidi, paní soudkyně?

Všichni jsme si rovní a někteří jsou si rovnější. Asi tak by se dalo shrnout to, proč dnes řada lidí nevěří některým politikům a justici.

17.1.2022 v 15:18 | Karma článku: 36.41 | Přečteno: 1060 | Diskuse

Anna Gamanová

Jak dnes dostavujeme Kladno?

Kladeňáci často řeší, proč město nefunguje lépe, víc to tady nežije, není tu tenhle obchod nebo určité kulturní akce.Zcela určitě na to má vliv to, jak město vypadá. A není to jen historie, ale i to, jak stavíme město dnes.

17.1.2022 v 13:17 | Karma článku: 4.91 | Přečteno: 175 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Jak se hledá pravda u Okresního soudu v Ostravě. Boj Marka Gáby s českou justicí pokračuje

Na konci října jsem zveřejnil rozsáhlý text o inženýru Marku Gábovi, kterého manželka obvinila z ublížení na zdraví a pomluvy. Kauza ale mezitím značně pokročila a množství chyb v celé kauze přibývá.

17.1.2022 v 9:00 | Karma článku: 26.21 | Přečteno: 1309 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1259

Jana Černochová (1973) - poslankyně Parlamentu ČR, předsedkyně výboru pro obranu, členka výboru pro bezpečnost a hrdá starostka Prahy 2. Od roku 1997 je členkou ODS. Od roku 1998 působí v komunální politice a od roku 2010 v celostátní. V rámci své poslanecké práce se věnuje aktivitám zaměřeným na posilování obranyschopnosti České republiky, modernizaci české armády a zajištění kvalitních podmínek služby vojáků z povolání, vojáků v aktivní záloze a příslušníků bezpečnostních sborů. Věnuje se také projektům na podporu péče o válečné veterány, připomínání osudů národních hrdinů a vojenských tradic. Mezi její záliby patří potápění, sportovní střelba, běh, literatura a historie. Jejími celoživotními vzory jsou Ronald Reagan, Margaret Thatcherová či Alois Rašín.  

Najdete na iDNES.cz