Poslanecká sněmovna, respektive ANO, SPD, KSČM, ČSSD a KDU-ČSL, v úterý večer schválila státní rozpočet na příští rok.
Jedná se o bezesporu jeden z nejdůležitějších zákonů roku, který mají poslanci k projednání a stejně jako u kapitolního sešitu ministerstva obrany, tak i v případě kapitolního sešitu resortu ministerstva vnitra, mám celou řadu připomínek a pochybností o směřování a zajištění naší bezpečnosti.
Návrh celkových výdajů pro rok 2018 je oproti schválenému rozpočtu na rok 2017 v kapitole ministerstva vnitra vyšší o 8 740 mil. Kč, což je v dlouhodobé perspektivě neudržitelné. Za tímto navýšením stojí především nárůst mandatorních výdajů v podobě plošného růstu základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů a mj. i populistická novela zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, která žádným způsobem nepovede k tak často skloňované stabilizaci policie, o které jsem v minulosti nejednou psala.
Je pozoruhodné, že prostředky na platy zaměstnanců bezpečnostních sborů ve služebním poměru jsou rozpočtovány pro 42 105 příslušníků s průměrným platem 42 193 Kč. Přitom skutečný početní stav u policie byl k 1. říjnu roku 2017 podle policejního prezidia 40 198 a celkově odcházelo více příslušníků, než kolik jich nastoupilo. Podle toho byly přiděleny i finanční prostředky resortu vnitra resp. policie. Rozpočet tak neodůvodněně skrývá velmi vysokou rozpočtovou rezervu za neobsazená služební místa (minimálně 1,2 mld. pro odhadem 1 800 neobsazených služebních míst). Jak tyto v podstatě přebývající peníze díky mj. nedařícím se náborům byly a budou ve skutečnosti využity? To není zcela jasné a doufám, že nově jmenovaný ministr nám tuto hru s čísly a finančními prostředky minimálně na výboru pro bezpečnost brzy osvětlí.
Další věcí, která rozhodně stojí za zmínku, je to, že při projednávání návrhu rozpočtu ministerstva vnitra na rok 2018 byla opět uvedena jako jedna z hlavních priorit pro rok 2018 implementace Koncepce rozvoje Policie ČR do roku 2020. Tu schválila také minulá vláda ČSSD, ANO a Lidovců a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se od ní policie či nová vláda distancovaly. Přitom se jedná o zcela nekoncepční dokument, který nejenže neobsahuje jasné vize a cíle, ale především vyvolává více otázek, než odpovědí. Jediné, co má společného s opravdovou koncepcí v pravém slova smyslu, je jen použití tohoto slova ve svém názvu. Tento materiál je až překvapivě odfláknutý a nedostatečně se věnuje jednotlivým úsekům činnosti policie a jejímu dalšímu směřování. Je pouhým zmatečným paskvilem plným nic nevypovídajících čísel a prázdných prohlášení, bez odůvodnění některých kroků. Návrhy řešení a jejich obhajoba jsou nepřesné, bez věcných argumentů a reálných podkladů, prognostiky či výhledů do budoucna. Zdá se tedy, jakoby jediným problémem, který dnes trápí policii, byl personál, a tak asi jedinou hmatatelnou informací je tedy snaha o naplnění počtu policistů, abychom se alespoň pokusili přiblížit k personálnímu stavu, který tu byl naposledy v letech 2009, 2010. Materiál sice říká „CO“ potřebuje policie, ale už neříká „JAK“ a „PROČ“ a nevychází z jasných kriminogenních faktorů. V některých pasážích dokonce hovoří o tom „CO“ všechno funguje, respektive „CO“ nefunguje a de facto tvrdí, že při navýšení počtů policistů o 4 tisíce se stav zlepší. Implementování této priority bych si tedy ráda odpustila.
Ale zpět k schválenému rozpočtu, pro který je signifikantní jeho dramatický růst, který je dlouhodobě neudržitelný a který je možné označit za nepřínosný a neřešící žádné aktuální problémy nejen resortu, ale především samotných bezpečnostních sborů. Většina prostředků, směřujících do oblasti platů, žádným pozitivním způsobem nemění ani jejich strukturu ani jejich atraktivitu, neboť pouze prohlubuje už tak velký tzv. čárkový systém, kdy jsou v podstatě policisté odměňování výhradně na základě kvantity a nikoliv kvality jejich služby. Navíc motivační složky platů (a tedy důraz právě na kvalitu a množství odvedené práce) žádným způsobem neakcelerují, spíše naopak. Přiznejme si otevřeně, že přijatý rozpočet nevyřeší nedostatek příslušníků v rizikových a nadprůměrně zatížených lokalitách a regionech. Chybí totiž jasná, funkční, ucelená a promyšlená představa o tom, jakou formu stabilizace aplikovat. Nikde se nedočteme a nedozvíme, zda by nebylo zapotřebí zavést pro policisty sloužících v nejvíce exponovaných a problematických teritoriích příspěvek na bydlení, jak to známe například v případě zajištění bezproblémového výkonu služby vojáků z povolání, adekvátní zvýšení tzv. rizikového příspěvku nebo zavedení příspěvku stabilizačního. Z ničeho nevyplývá snaha o sebemenší koncepční řešení nákupů čehokoliv, například ve spolupráci s armádou, nebo bezpečnostními sbory navzájem.
Policii navíc chybí systémové řešení nedostatků ve vybavení neinvestičního i investičního charakteru a jak nedávno přinesla zpráva ČTK, podle Nejvyššího kontrolního úřadu resort vnitra a i samotná policie nemají jasně stanovené potřeby, které jsou základním předpokladem pro lepší plánování toho, kam finanční prostředky na investice vůbec směřovat. NKÚ také zjistil, že systemizace a standardizace majetku nebyly aktuální nebo vůbec neexistovaly. Navíc obsahuje rozpočet závažné chyby, jako zmíněné neodůvodněně vysoké rezervy, a pokud bylo opravdu myšleno vážně, že se všechna tabulková místa obsadí, nebude už dostatek prostředků na další vybavení související s výkonem služby, protože dva tisíce nových policistů budou nepochybně potřebovat nejen další uniformy, výzbroj a výstroj, ale i další kanceláře a jejich vybavení, služební auta atd. Nemohu se tedy zbavit pocitu, že místa naplnit ani nikdo ve skutečnosti nechce.
Schválený rozpočet je možné označit jako další socialisticko-populistický, extenzivní a předvolební, který ani bezpečnost, ani fungování úřednického aparátu nevylepší a v okamžiku poklesu růstu HDP a poklesu konjunktury ve veřejných financích přinese neřešitelná, v důsledku i bezpečnostní, rizika. Takto nemůže dlouhodobě fungovat ani firma, ani stát a je zarážející, že může tak enormně absentovat jakákoliv bezpečnostní vize, která je natolik pro budoucnost a směřování České republiky bytostně klíčová.
