Aktualizace Obranné strategie ČR a realita

7. 04. 2017 10:00:00
Vláda České republiky schválila před několika týdny aktualizaci Obranné strategie ČR, která byla v tomto týdnu předložena také sněmovnímu Výboru pro obranu.

Dosud platná Obranná strategie byla vypracována v roce 2012 za ministra Alexandra Vondry a schválena vládou Petra Nečase. Vzhledem k vývoji mezinárodního prostřední byla aktualizace žádoucí, nicméně úpravy vyvolávají více otázek, než odpovědí.

Vláda je odpovědná za obranu státu, takže souhlas poslanců s koncepcemi a strategiemi de iure nepotřebuje. Nicméně mělo by být součástí politické kultury, že tyto materiály, zvláště přesahují-li svým charakterem jedno volební období, by měly mít konsensuální charakter. Je však již typické, že si vláda nenalezla čas, aby poslance se změnami chystanými v Obranné strategii ČR seznámila předtím, než je schválila, a hlavně že je nezasadila do kontextu toho, jak si představuje prosazení jednotlivých opatření. Vzhledem k tomu, že neznám konkrétní výpočty, nákladovost, plány a harmonogramy, mám vážnou pochybnost o tom, zda aktualizovaná strategie je realizovatelná.

Z hlediska kontinuity strategických dokumentů je dobře, že zůstala zachována struktura dokumentu z roku 2012. Dá se souhlasit i s popisem zhoršeného bezpečnostního prostředí. První tenký led je však odstavec týkající se zvýšení rozpočtu na obranu – tedy zopakování závazku, že v roce 2020 by ČR měla vydávat 1,4 % HDP na obranu a v do deseti let by se měla „přiblížit“ 2 % HDP. Byla to tato koalice, která si podepsala dohodu o tom, že rozpočet bude v roce 2020 1,4 % HDP. Je to tato koalice, která si schválila výdaje na obranu pro rok 2017 ve výši 1,08 % HDP. Je to tedy tato koalice, která své sliby neplní a přesouvá je bez ostychu na další vládu. Jestli toto má být odpověď na požadavek amerického ministra obrany Jamese Mattise na stanovení harmonogramu k dosažení 2 % HDP, je to k pláči. A to nemluvím o tom, že dle Státního závěrečného účtu za rok 2016 výdaje na obranu loni klesly dokonce na 0,97 % HDP, což není nakročením k výše uvedenému závazku není ani omylem.

Vláda přitom měla před nedávnem příležitost osvojit si plán, jak výdaje na obranu navýšit, jak s jistotou a plynule, krůček po krůčku aliančního závazku dosáhnout. Stačilo podpořit návrh ODS na novelu zákona 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, který by výdaje ve výši 2 % HDP uzákonil a k této úrovni nás dostal cca v roce 2023 nebo 2024. Tento plán však zbaběle nepodpořila, čímž dala jasně najevo, jak vážně to s obranou zamýšlí a jak pokrytecký je závazek, který nyní tedy opakuje.

Aktualizovaná Obranná strategie rozšiřuje ambice, nově tedy má být Armáda ČR připravena vyslat do operací i mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy brigádní úkolové uskupení. V pořádku, ale velice by mě zajímal výhled – předurčené konkrétních jednotek, které mají být vysílány a být v pohotovostech v příštích pěti letech do aliančních, unijních i (nově a zbytečně zdůrazněných) sil OSN, jejich výcvik, rotace a tak dále. Podobně se nově hovoří o tom, že bychom měli být schopni vysílat brigádní úkolové uskupení „těžkého typu“. Předpokládám, že dostaneme informaci o tom, co to znamená podle aliančních standardů a co to bude znamenat z hlediska personálního, finančního a logistického.

V odstavci 25 se uvádí, že by měly být počty Armády České republiky navýšeny o 5000 vojáků nad počty uváděné v Koncepci výstavby a rozvoje AČR (KVAČR) schválené vládou v prosinci 2015. Ne, že bych si nepřála mít větší armádu, ale předpokládala bych, že si vláda okamžitě od ministerstva obrany vyžádá aktualizovaný KVAČR. Takto razantní navýšení počtů se musí totiž do KVAČR nevyhnutelně promítnout z hlediska výcvikových kapacit, zvýšení zásob v oblasti základní výstroje, která je stále dle slov vojáků nedostatková, i výzbroje, logistiky či infrastruktury a podobně.

KVAČR byl rozdělen do dvou etap – do roku 2020 doplnění nedostatků ve všech oblastech a do roku 2025 rozvoj. Nyní ministerstvo obrany samo popírá konstrukci tohoto dokumentu a předbíhá jej. Takže předpokládám, že alespoň nám poslancům z Výboru pro obranu představí jednak podpůrné dokumenty k obranné strategii (náborovou perspektivu opřenou o demografická a ekonomická data, personální, finanční a materiální náročnost jednotlivých kroků minimálně do roku 2025, priority a scénáře výstavby a nasazování sil apod.) a hlavně aktualizaci Koncepce výstavby a rozvoje AČR. Bez toho se dá pochybovat o koncepčnosti kroků ministra obrany Martina Stropnického a o tom, že si nestaví jen vzdušný zámek.

Strategické obranné dokumenty je bezpochyby nutné přizpůsobovat proměnám v bezpečnostním prostředí, ve struktuře mezinárodních vztahů, novým výzvám i demografickému vývoji. Postup současného vedení ministerstva obrany však považuji za poněkud zmatečný a nekoordinovaný, dostatečně neprovázaný s realitou, fakty a v minulosti přijatými závazky a dokumenty. Nezbývá než doufat, že nám tedy vedení ministerstva vše vysvětlí alespoň na jednání příštího Výboru pro obranu.

Autor: Jana Černochová | pátek 7.4.2017 10:00 | karma článku: 17.19 | přečteno: 650x

Další články blogera

Jana Černochová

Proč chci přidat pro rok 2019 na obranu

Projednávání státního rozpočtu na rok 2019 se blíží ke konci. Vadí mi, že finance na naši obranu nejsou vydávány takovým tempem, jak bylo slibováno představiteli tohoto státu v posledních letech.

5.12.2018 v 13:33 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 282 | Diskuse

Jana Černochová

Otevřený dopis generálu v. v. Jiřímu Šedivému

Dopis reaguje na výrok generála v. v. Jiřího Šedivého v pořadu 90' ČT24 ve věci ústavního mechanismu vysílání příslušníků ozbrojených sil ČR do zahraničních operací.

18.10.2018 v 13:11 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 1819 | Diskuse

Jana Černochová

Paní poslankyně, jaký jste měla program? Aneb fízlování podle Anofertpressu

Stalo se určitým evergreenem, že v době, kdy některý z našich „investigativních novinářů“ nemá dostatek témat - však se u nás teď nic zásadního neděje, že? - sedne do auta a začne objíždět kanceláře poslanců v jejich regionech.

23.2.2018 v 12:33 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 2321 | Diskuse

Jana Černochová

Zamašličkovaný videorekordér s cihlou

Na konci 80. let, v době obrovského hladu po elektronice všeho druhu a poměrně plných peněženek, neboť peníze nebylo na konci komunismu zač utrácet, koloval takový příběh o videorekordéru.

12.2.2018 v 9:58 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 786 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jindřich Pilc

Pokrytectví unijních dotačníků

EU uvalila cla na dovoz elektrokol z Číny. Evropský svaz opět „chrání“ spotřebitele před „příliš“ levným zbožím a snižuje tak lidem jejich životní úroveň.

19.1.2019 v 19:51 | Karma článku: 20.54 | Přečteno: 408 | Diskuse

Marek Konečný

Komunisté - zrádci vlastních idejí!

"Vládnoucí elity dnes hájí zájmy velkého kapitálu, banky bobtnají a peníze občanů mizí rychle v zahraničí." toto je věta z volebního programu KSČM pro volební období 2017- 2021.

19.1.2019 v 18:56 | Karma článku: 18.95 | Přečteno: 379 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Klinika zasmrděla

Lidé, kteří se dostali do prostor žižkovské Kliniky po opuštění jejími ilegálními obyvateli, přinesli svědectví o neuvěřitelném nepořádku a zápachu, který tam vládne. Klinika ovšem zasmrděla i jinak. A pár dalších postřehů...

19.1.2019 v 18:00 | Karma článku: 34.67 | Přečteno: 1217 | Diskuse

Jiří Čumpelík

Velkou pompu připomínky hořící pochodně Jana Palacha, narušila další lidská pochodeň

Před sochou svatého Václava na Václavském náměstí se 18. ledna 2019 zapálil další člověk, který chtěl zemřít, jako Jan Palach. Mladá žena, která se ho pokusila, jako první uhasit, si zaslouží mimořádné uznání.

19.1.2019 v 16:33 | Karma článku: 25.92 | Přečteno: 716 |

Radek Sárközi

Porovnání učitelských platů v roce 1928 a 2018

Jak se měli učitelé v době prezidenta Masaryka? Evidentně mnohem lépe než v současnosti, když si mohli tehdy za svůj roční plat zakoupit automobil (tehdy šlo o technickou novinku). Nebo si mohli nechat postavit vilu...

19.1.2019 v 14:01 | Karma článku: 27.62 | Přečteno: 2234 | Diskuse
Počet článků 33 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1264
Jana Černochová (1973) - poslankyně Poslanecké sněmovny PČR a zároveň starostka Prahy 2. Tato městská část je mým domovem, láskou a pýchou. Politika mě baví, stejně jako mé další koníčky: historie, bezpečnostní otázky, potápění a motorky. Jsem pravicově založená (členka ODS, za kterou kandiduji na starostku Prahy 2) a mezi mé vzory patří Ronald Reagan, Margaret Thatcherová, či Alois Rašín.

Najdete na iDNES.cz