Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Srpen 68 - když Prahou 2 (opět) kráčely dějiny

21. 08. 2015 13:59:54
Výročí srpnových událostí roku 1968 je pro mne každoročně silným mementem toho, jak nesamozřejmá je svoboda a suverenita malého národa v historické retrospektivě.

Nejsem pamětnicí invaze vojsk Varšavského paktu do tehdejšího Československa. Neprožila jsem a pevně doufám, že neprožiji tragické pocity beznaděje, zoufalství a zmaru, s kterými se probouzela generace mých rodičů a prarodičů do rána 21. srpna toho roku. Ani obdobné události naší současnosti, které se odehrávají v dnešní složité mezinárodně-politické situaci, jako byla invaze ruských vojsk do Gruzie v roce 2008 nebo „nenásilná“ anexe Krymu loni na jaře, nemohou nahradit autentickou zkušenost se situací, kdy triumfuje brutální síla a bezpráví. Přesto všechny tyto zprostředkované prožitky ve mně budí hlubokou úzkost.

Obsazení Československa v roce 1968 bylo událostí, která se nesmazatelně vryla do života mnoha lidí, rodin, do paměti mnoha míst i institucí. Stejně jako v dalších klíčových okamžicích naší historie, jako byl atentát na R. Heydricha nebo Květnové povstání, to byla Městská část Praha 2, kudy v souvislosti s touto ponurou etapou přímo či prostřednictvím některých hlavních aktérů kráčely dějiny. Také to je důvod, proč má pro mne toto výročí vždy svůj specifický význam.

V této souvislosti nemohu v první řadě nevzpomenout události kolem obsazení budovy Československého rozhlasu na Vinohradské třídě. Stejně jako v posledních dnech druhé světové války, v květnu 1945, i v roce 1968 zaměstnanci rozhlasu, ale také veřejnost intuitivně vnímali rozhlas jako neuralgický bod zlomového dějinného momentu. Jako by právě blížící se konec svobodného vysílání měl být tou poslední ranou všem nadějím na budoucnost bez totality. Odhodlání redaktorů, s nímž do posledních chvil hlásili do éteru nezkreslené informace a slova povzbuzení, aniž by byli schopni domyslet, jaké důsledky pro jejich životy to může znamenat, odvaha stovek lidí, kteří se beze zbraní postavili na úpatí Vinohrad tankům, to vše je důkaz, že nejsme jen národem zbabělců, jak si mnohdy namlouváme. Tito lidé, kteří se postavili na odpor, si zaslouží náš dík, úctu a obdiv.

Jsem přesvědčena, že stejné uznání pak zasluhuje i odhodlání, se kterým se byť kontroverzním způsobem rozhodl v lednu 1969 téměř nadohled od budovy rozhlasu probudit národ k odporu proti okupaci tehdy dvacetiletý student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach. Zemřel tři dny po svém pokusu o sebeupálení v tzv. Borůvkově sanatoriu v Legerově ulici na Praze 2. V místě, kde v roce 1950 podlehl následkům mučení také číhošťský kněz Josef Toufar.

Palachův čin je dodnes předmětem veřejné diskuse. Jeho smysl a význam bývá zpochybňován a bagatelizován. S tím jsem se nikdy nedovedla úplně smířit, neboť jsem přesvědčena, že měl a dodnes má svou hodnotu. Přestože jej nenásledovalo masivní probuzení ze všeobecné pasivity, která zejména byla Palachovi trnem v oku, byl varováním, signálem toho, že se po mírném společenském nadechnutí vrací doba státní represe a totality. Palachův čin překračoval hranice Československa i své doby, a to i přesto, že toužené probuzení následovalo s dvacetiletým zpožděním. Proto jsem velmi ráda, že se mi před dvěma lety podařilo zákonnou iniciativou zařadit den úmrtí Jana Palacha mezi významné dny ČR.

Letos si připomínáme již 47. výročí událostí, které na dalších dlouhých dvacet let zlomily náš národ a měly za svůj následek další útlak, pronásledování a lidské oběti. Přestože je to období, které lze měřit více než dvěma novými generacemi, příběhy, které jsem zmínila a které mají větší, či menší vztah k naší městské části, ukazují, že se stále jedná o události více než živé, s nimiž se dodnes vyrovnáváme obtížně. Nezůstaly hluboko v dějinách dvacátého století a dodnes si připomínáme jejich závažnost, tragické důsledky i symboliku. Jsem přesvědčena, že je to tak správně. Zapomínat na svou minulost, to je nejsnazší cesta k tomu ji prožívat znovu. A já si z celého srdce přeji, aby naše země podobnou zkušeností již nikdy nemusela projít. I proto stejně jako každý rok půjdu 21. srpna k budově rozhlasu a k pietnímu místu před Národním muzeem vzdát hold těm, kteří bojovali za naši svobodu.

Text byl publikován na serveru Security magazín.

Autor: Jana Černochová | pátek 21.8.2015 13:59 | karma článku: 13.83 | přečteno: 421x

Další články blogera

Jana Černochová

Stalo se před patnácti lety

Když se v srpnu roku 2002 hnala velká voda na Prahu a pohled z vyšehradské skály připomínal scénu z hororu, limnigraf, neboli měřič hladiny vody ve Vltavě, pod touto hladinou neúprosně mizel, nikdo nemohl tušit, jak to dopadne.

15.8.2017 v 9:58 | Karma článku: 13.61 | Přečteno: 425 |

Jana Černochová

Generálka na ministerské fasádě

Minulé pondělí schválila vláda jmenování čtyř vojáků do generálských hodností. Mezi nimi i první ženu – plukovnici Lenku Šmerdovou.

4.5.2017 v 9:46 | Karma článku: 16.61 | Přečteno: 843 | Diskuse

Jana Černochová

Stabilizace bezpečnostních sborů v podání vlády je jen iluzorní

Ve středu 19. dubna se na Výboru pro bezpečnost projednával vládní návrh novely zákona o příslušnících bezpečnostních sborů.

24.4.2017 v 16:09 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 484 | Diskuse

Jana Černochová

Aktualizace Obranné strategie ČR a realita

Vláda České republiky schválila před několika týdny aktualizaci Obranné strategie ČR, která byla v tomto týdnu předložena také sněmovnímu Výboru pro obranu.

7.4.2017 v 10:00 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 576 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Predátoři

To mírné mžení se stávalo nepříjemným až nesnesitelným. Nepříjemným snad pro toho, kdo jej vnímal skrze cyklicky stírané přední okno taxíku, ale určitě nesnesitelným pro tu, která na nějaké to tágo čekala.

21.11.2017 v 2:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 | Diskuse

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 19.08 | Přečteno: 604 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.63 | Přečteno: 570 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 331 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 835 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1285
Jana Černochová (1973) - poslankyně Poslanecké sněmovny PČR a zároveň starostka Prahy 2. Tato městská část je mým domovem, láskou a pýchou. Politika mě baví, stejně jako mé další koníčky: historie, bezpečnostní otázky, potápění a motorky. Jsem pravicově založená (členka ODS, za kterou kandiduji na starostku Prahy 2) a mezi mé vzory patří Ronald Reagan, Margaret Thatcherová, či Alois Rašín.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.