Výchova ČT k pacifismu
Chtěla jsem zjistit, co tak závadného s dětmi dělá naše armáda a policie v rámci vzdělávacího programu Příprava občanů k obraně státu (POKOS) na školách. Shodou okolností to bylo ve stejný den, kdy jsem se vrátila ze zahraniční cesty z Izraele. Ze země, která prakticky denně čelí protivníkovi se zbraní v ruce a ve které ani na vteřinu nikdo nepochybuje, že by příprava dětí a mládeže k ozbrojenému konfliktu a civilní ochraně byla něčím nepatřičným, amorálním, nestoudným. Zajímavý kontrast.
Abych lépe pochopila smýšlení, motiv a záměr autorky dokumentu, snažila jsem se poměrně poctivě pátrat po dalších zdrojích a jejích vyjádřeních a nechala si převyprávět i obsah diskuse s Adélou Komrzý po odvysílání tohoto snímku na zmíněném festivalu. Vzhledem k tomu, že zde údajně, mimo jiné, z jejích úst zaznělo, že jednou z pohnutek ke vzniku dokumentu bylo její zklamání z určitého ústupu pacifistického hnutí z veřejného diskursu, nelze se divit, že toto dílo vrhá zcela negativní světlo na všechny aktivity směřující k branné osvětě bez rozdílu, ať jsou legální a legitimní, anebo živelné či antisystémové.
Právě to je na tomto pseudodokomentu asi to nejděsivější. A sice že výsledný obraz staví na stejnou úroveň oprávněnou, kultivovanou a v demokratických zemích zcela běžnou snahu státu připravit své občany na krizové a mimořádné situace s militarizačními aktivitami různých extremistických skupin, s protizápadní propagandou totalitního komunistického režimu nebo s jakousi „kulturou zelených mozků“, která je ovšem již naší současné armádě cizí a proti které se představitelé Armády ČR dlouhodobě vymezují. Bez chybějícího vysvětlení může pak divák nabýt dojmu, že stát páchá na dětech zlo, kterému je třeba se vzepřít, neboť jinak hrozí nenávratné poškození jejich lidství.
Pohoršení Adély Komrzý nad POKOSem, který v bulvarizujícím kontextu aktivit extrémistů a různých pomatených a pomýlených skupin, jako jsou Českoslovenští vojáci v záloze nebo svaz bývalých příslušníků pohraniční stráže, vyznívá jako cosi šokujícího a zavrženíhodného, vyplývá ze základní neznalosti státovědy a našeho právního řádu. Primární funkcí státu je od nepaměti zajištění obrany, bezpečnosti a spravedlnosti. Naplnění těchto funkcí ovšem není samo sebou, bez participace občanů. Ti se musí aktivně účastnit nejenom správy věcí veřejných, ale musí být připraveni státu pomáhat i v případě jakýchkoli krizových situací. Tato pomoc ale není možná bez přípravy. Před více než deseti lety jsme zprofesionalizovali naše ozbrojené síly. Mnoho lidí získalo mylný dojem, že se jich obrana státu netýká. Opak je ovšem pravdou. Stačí například připomenout, že všichni občané ve věku od 18 do 60 let mají i nadále zákonnou brannou povinnost, a je proto zcela přirozené, opodstatněné a legitimní, že stát na tuto eventualitu chce mladou generaci připravit a vštípit jí elementární povědomí o otázkách obrany země. Tento fakt je ovšem v dokumentu ať již záměrně, nebo v důsledku neznalosti, zcela opomíjen.
Pokud by se autorka zajímala trochu více o kontext, pokud by věnovala čas studiu relevantních dokumentů, ať už koncepcí a strategií České republiky či odborné literatury, pak by jistě věděla, že zajištění obrany a bezpečnosti státu zkrátka není bez připravených a v této oblasti vzdělaných občanů myslitelné. Mimochodem, v této souvislosti se nabízí úvaha, že Adéla Komrzý je důkazem právě pro to, kterak v době jejího dospívání širší vzdělávání o občanství, o povinnostech státu a občana k němu, chybělo. Nebo chyběla ve škole Adéla Komrzý.
Jak vyplývá z dalších vyjádření režisérky, mimo jiné z rozhovoru pro rozhlasovou stanici Radio Wave, záměrem dokumentu bylo také poukázat na to, že takzvaná příprava na válku, což je zcela vadný pojem, neboť demokratický stát staví své ozbrojené složky za účelem obrany, a nikoliv za účelem jím chtěné války, probíhá u nás v archaickém duchu. Zkrátka podle pacifistické autorky je válka vedená konvenčními zbraněmi čímsi přežitým, co patří hluboko do dějin 20. století, a proto je daleko důležitější děti a mládež vychovávat k obraně před hybridními způsoby válčení, kyberpropagandou a vlivem znepřátelených mocností v prostředí internetu.
Jednoznačně souhlasím s tím, že tento aspekt by měl být automatickou součástí moderních edukativních programů a předpokládám, že i při výuce informačních technologií či občanské nauky (politologie) přítomný je. Zbytek je nesmysl vylíhnutý v hlavě člověka, který se konflikty a jejich širším kontextem vůbec nezabývá. Katedra dokumentární tvorby FAMU je zcela bezpochyby schopna poskytnout svým studentům kvalitní vzdělání v umělecké tvorbě, ale v žádném případě nemůže nabídnout relevantní studijní programy k zasvěcené analýze aktuálních hrozeb pro mezinárodní mír a bezpečnost. Takže je nešťastné, když se někdo, kdo o nějaké problematice evidentně neví ani zbla, může stavět ve vysílání veřejnoprávní České televize do role experta a mást tak diváky.
Kybernetické hrozby jsou zajisté velkým nebezpečím pro rozvinutý svět a útok může napáchat nepředstavitelné škody. Stejně nebezpečná je samozřejmě i propaganda, například ta velice propracovaná Ruská, jíž podlehla také řada lidí v České republice. Zajisté musejí být především mladí lidé vzdělávání k občanství, k odolnosti před propagandou a ovlivňováním, vedeni k hodnotám, jakými jsou svoboda a demokracie, ale příprava na krizi nebo konflikt musí být součástí tohoto vzdělávání.
Konflikty jsou a budou i nadále vedeny v reálném prostoru, nikoli pouze kybernetickém. Stačí se podívat do blízkého okolí. I přesto, že žijeme ve 21. století mezi nejpoužívanější zbraně patří samozřejmě ty ruční, ale například velmi využívanou složkou v ukrajinském konfliktu bylo i dělostřelectvo, které mnozí lidé odsuzovali jako zastarávající ozbrojený segment. Ostatně podobně je to i s tanky. Teze o tom, že příprava občanů k obraně státu je čímsi zbytečným, co se míjí s realitou, se může zrodit v hlavě pouze někoho, kdo žije v bublině.
Pokud by se autorka zabývala při zpracování dokumentu alespoň trochu bezpečnostními studii, věděla by, že onen „hybridní“ způsob válčení neznamená vymizení konvenčního způsobu boje. Znamená to něco zcela jiného. Jde o situace, kdy se stírá nebo rozostřuje stav mezi válkou a mírem, kdy je propaganda jedním ze silných nástrojů prosazování zájmů a jakéhosi zpracování obyvatelstva před expanzí. Součástí je i konvenční, nebo nekonvenční válka, která se odehrává tu více, tu méně intenzivně nejenom v tradičních dimenzích (zemi, vzduchu a vodě), ale i v kyberprostoru. Přitom nejde o konflikty jen státních aktérů, ale do značné míry i těch nestátních.
Dokument nazvaný Výchova k válce je dost možná jedním z důsledků apatie, letargie, a imunity naší společnosti vůči otázkám obrany země. Zároveň ale platí, že tento stav ještě více prohlubuje a hrozby neúměrně a možná i záměrně relativizuje. Jsem přesvědčena, že jednou z cest k tomu, aby se tato situace změnila a naše společnost obrátila více svou pozornost k této problematice a aby se přihlásila ke své spoluodpovědnosti za uchování naší bezpečnosti, je zcela nepochybně právě televizní tvorba. Možnost produkce pořadů, které by objektivním, přitažlivým a, zdůrazňuji, nepropagandistickým způsobem, popularizovaly armádní a obrannou problematiku a poskytovaly nenuceným způsobem určité vzdělání veřejnosti v této oblasti, je dlouhodobě diskutovaným tématem nejen na sněmovním Výboru pro obranu. Je tristní, že výsledkem těchto debat o potřebě osvěty v oblasti obrany státu je neobjektivní a obsahově zpatlaný dokument. Bez ohledu na to, zda je toto dílo důsledkem neznalosti nebo záměru, je na pováženou, že bylo realizováno z prostředků televize, která tak ráda zdůrazňuje, že je televizí veřejné služby.
Pamatuji si před lety proběhnuvší bouřlivou debatu o tom, zda by se měl v televizi vysílat komunistický propagandistický seriál 30 případů majora Zemana. Česká televize tehdy vyřešila situaci tím, že seriál doprovodila krátkými dokumenty uvádějícími na pravou míru to, co se odehrávalo v jednotlivých dílech. Dokument Adély Komrzý by měl být doprovozen něčím podobným. Nejprve uvést kontext a fakta a pak teprve pustit tento "výtvor". Nebo alespoň férově říct, že se jedná o názor pacifistky. Velice mě mrzí, že Česká televize používá koncesionářské prostředky na placení nejenom tendenční, ale odborně hloupé tvorby.
Jana Černochová
Pane premiére, co Vám to zase nakukali?
Personální politika této vlády není rozhodně učebnicová. Je to patrné například na obsazování ministerských postů, na duálním ministrovi Havlíčkovi či orloji na ministerstvu zdravotnictví během největší pandemie naší doby.
Jana Černochová
Na hon už jen s luky a šípy aneb bezolovnatá evropská fobie
Včera byl na stránkách Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) zveřejněn očekávaný a zcela bizarní návrh na plošný zákaz používání olova ve střelivu, nevyjímaje lov, sportovní střelbu i používání olova v rámci rybolovu.
Jana Černochová
S olovem do deště nelez, aneb další arogance Evropské komise
EP v tomto týdnu projednával námitku proti úpravě nařízení REACH Evropské komise, které nově zakazuje držení olověných nábojů v okolí jakýchkoli přírodních vodních ploch. Co si pod přírodní vodní plochou představit?
Jana Černochová
Virtuální stabilizace bezpečnostních sborů neexistujícím příplatkem
Již několik let opakuji, že pokud to s personální stabilizací policie myslí někdo opravdu vážně, pak by se měl postarat především o motivaci všech stávajících policistů. Přesto s tím vláda nic nedělá.
Jana Černochová
Otevřený dopis předsedovi vlády ve věci znovuotevření kostelů a synagog
Poslankyně Parlamentu ČR Jana Černochová apeluje otevřeným dopisem na premiéra A. Babiše, aby vláda přehodnotila plán rozvolňování opatření kvůli pandemii koronaviru ve vztahu k potřebám věřících.
Jana Černochová
Armádní nákupy na poslední chvíli
V posledních dnech podepisuje ministr obrany Lubomír Metnar jednu smlouvu za druhou. Podepsal smlouvy na 3D radiolokátory MADR, víceúčelové vrtulníky, prostředky pro vedení elektronického boje a nyní se chystá na letouny CASA.
Jana Černochová
Drancování surovinových rezerv státu je chyba
Bezpečnostní rada státu má v pondělí 9. prosince 2019 jednat o prodeji tzv. základních kovů ze státních hmotných rezerv. Tento nepromyšlený krok považuji za „drancování za bílého dne“.
Jana Černochová
Hazard ministryně Schillerové s pravdou
V minulém týdnu jsme byli v Poslanecké sněmovny svědky dosud nevídaného závěru první epizody seriálu s názvem schvalování vládního daňového balíčku.
Jana Černochová
Éra hnutí ANO na obraně - jasný důvod, proč vláda zasluhuje nedůvěru
Ačkoliv vláda Andreje Babiše po dlouhém jednacím maratonu ustála hlasování Sněmovny o nedůvěře, o vládu úspěšnou a důvěryhodnou se v žádném případě nejedná.
Jana Černochová
Evropská armáda - utopický, neefektivní a drahý špás
S blížícími se volbami do Evropského parlamentu, se znovu častěji skloňuje termín „evropská armáda“. Jde o téma vracející se do debat jako bumerang, protože je to lákavý slogan vybízející k příjemnému popovídání si u kávy.
Jana Černochová
Zákaz olova ve střelivu aneb kdo je připraven, není překvapen
Nejen komunitě legálních držitelů zbraní, ale i biatlonistům, rybářům, myslivcům a dalším nemohly v posledních měsících uniknout zprávy o chystaném zákazu olova ve střelivu a rybářském závaží.
Jana Černochová
Proč chci přidat pro rok 2019 na obranu
Projednávání státního rozpočtu na rok 2019 se blíží ke konci. Vadí mi, že finance na naši obranu nejsou vydávány takovým tempem, jak bylo slibováno představiteli tohoto státu v posledních letech.
Jana Černochová
Otevřený dopis generálu v. v. Jiřímu Šedivému
Dopis reaguje na výrok generála v. v. Jiřího Šedivého v pořadu 90' ČT24 ve věci ústavního mechanismu vysílání příslušníků ozbrojených sil ČR do zahraničních operací.
Jana Černochová
Paní poslankyně, jaký jste měla program? Aneb fízlování podle Anofertpressu
Stalo se určitým evergreenem, že v době, kdy některý z našich „investigativních novinářů“ nemá dostatek témat - však se u nás teď nic zásadního neděje, že? - sedne do auta a začne objíždět kanceláře poslanců v jejich regionech.
Jana Černochová
Zamašličkovaný videorekordér s cihlou
Na konci 80. let, v době obrovského hladu po elektronice všeho druhu a poměrně plných peněženek, neboť peníze nebylo na konci komunismu zač utrácet, koloval takový příběh o videorekordéru.
Jana Černochová
Rozpočet ministerstva vnitra postrádá bezpečnostní vizi
Poslanecká sněmovna, respektive ANO, SPD, KSČM, ČSSD a KDU-ČSL, v úterý večer schválila státní rozpočet na příští rok.
Jana Černochová
Rodící se koalice neochotných
Před několika dny jsme na výboru pro obranu projednávali rozpočet ministerstva obrany na příští rok. Jedná se o jeden z nejdůležitějších dokumentů roku, který mají poslanci k projednání.
Jana Černochová
Stalo se před patnácti lety
Když se v srpnu roku 2002 hnala velká voda na Prahu a pohled z vyšehradské skály připomínal scénu z hororu, limnigraf, neboli měřič hladiny vody ve Vltavě, pod touto hladinou neúprosně mizel, nikdo nemohl tušit, jak to dopadne.
Jana Černochová
Generálka na ministerské fasádě
Minulé pondělí schválila vláda jmenování čtyř vojáků do generálských hodností. Mezi nimi i první ženu – plukovnici Lenku Šmerdovou.
Jana Černochová
Stabilizace bezpečnostních sborů v podání vlády je jen iluzorní
Ve středu 19. dubna se na Výboru pro bezpečnost projednával vládní návrh novely zákona o příslušnících bezpečnostních sborů.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1268x