Srpen 68 - když Prahou 2 (opět) kráčely dějiny
Nejsem pamětnicí invaze vojsk Varšavského paktu do tehdejšího Československa. Neprožila jsem a pevně doufám, že neprožiji tragické pocity beznaděje, zoufalství a zmaru, s kterými se probouzela generace mých rodičů a prarodičů do rána 21. srpna toho roku. Ani obdobné události naší současnosti, které se odehrávají v dnešní složité mezinárodně-politické situaci, jako byla invaze ruských vojsk do Gruzie v roce 2008 nebo „nenásilná“ anexe Krymu loni na jaře, nemohou nahradit autentickou zkušenost se situací, kdy triumfuje brutální síla a bezpráví. Přesto všechny tyto zprostředkované prožitky ve mně budí hlubokou úzkost.
Obsazení Československa v roce 1968 bylo událostí, která se nesmazatelně vryla do života mnoha lidí, rodin, do paměti mnoha míst i institucí. Stejně jako v dalších klíčových okamžicích naší historie, jako byl atentát na R. Heydricha nebo Květnové povstání, to byla Městská část Praha 2, kudy v souvislosti s touto ponurou etapou přímo či prostřednictvím některých hlavních aktérů kráčely dějiny. Také to je důvod, proč má pro mne toto výročí vždy svůj specifický význam.
V této souvislosti nemohu v první řadě nevzpomenout události kolem obsazení budovy Československého rozhlasu na Vinohradské třídě. Stejně jako v posledních dnech druhé světové války, v květnu 1945, i v roce 1968 zaměstnanci rozhlasu, ale také veřejnost intuitivně vnímali rozhlas jako neuralgický bod zlomového dějinného momentu. Jako by právě blížící se konec svobodného vysílání měl být tou poslední ranou všem nadějím na budoucnost bez totality. Odhodlání redaktorů, s nímž do posledních chvil hlásili do éteru nezkreslené informace a slova povzbuzení, aniž by byli schopni domyslet, jaké důsledky pro jejich životy to může znamenat, odvaha stovek lidí, kteří se beze zbraní postavili na úpatí Vinohrad tankům, to vše je důkaz, že nejsme jen národem zbabělců, jak si mnohdy namlouváme. Tito lidé, kteří se postavili na odpor, si zaslouží náš dík, úctu a obdiv.
Jsem přesvědčena, že stejné uznání pak zasluhuje i odhodlání, se kterým se byť kontroverzním způsobem rozhodl v lednu 1969 téměř nadohled od budovy rozhlasu probudit národ k odporu proti okupaci tehdy dvacetiletý student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach. Zemřel tři dny po svém pokusu o sebeupálení v tzv. Borůvkově sanatoriu v Legerově ulici na Praze 2. V místě, kde v roce 1950 podlehl následkům mučení také číhošťský kněz Josef Toufar.
Palachův čin je dodnes předmětem veřejné diskuse. Jeho smysl a význam bývá zpochybňován a bagatelizován. S tím jsem se nikdy nedovedla úplně smířit, neboť jsem přesvědčena, že měl a dodnes má svou hodnotu. Přestože jej nenásledovalo masivní probuzení ze všeobecné pasivity, která zejména byla Palachovi trnem v oku, byl varováním, signálem toho, že se po mírném společenském nadechnutí vrací doba státní represe a totality. Palachův čin překračoval hranice Československa i své doby, a to i přesto, že toužené probuzení následovalo s dvacetiletým zpožděním. Proto jsem velmi ráda, že se mi před dvěma lety podařilo zákonnou iniciativou zařadit den úmrtí Jana Palacha mezi významné dny ČR.
Letos si připomínáme již 47. výročí událostí, které na dalších dlouhých dvacet let zlomily náš národ a měly za svůj následek další útlak, pronásledování a lidské oběti. Přestože je to období, které lze měřit více než dvěma novými generacemi, příběhy, které jsem zmínila a které mají větší, či menší vztah k naší městské části, ukazují, že se stále jedná o události více než živé, s nimiž se dodnes vyrovnáváme obtížně. Nezůstaly hluboko v dějinách dvacátého století a dodnes si připomínáme jejich závažnost, tragické důsledky i symboliku. Jsem přesvědčena, že je to tak správně. Zapomínat na svou minulost, to je nejsnazší cesta k tomu ji prožívat znovu. A já si z celého srdce přeji, aby naše země podobnou zkušeností již nikdy nemusela projít. I proto stejně jako každý rok půjdu 21. srpna k budově rozhlasu a k pietnímu místu před Národním muzeem vzdát hold těm, kteří bojovali za naši svobodu.
Text byl publikován na serveru Security magazín.
Jana Černochová
Pane premiére, co Vám to zase nakukali?
Personální politika této vlády není rozhodně učebnicová. Je to patrné například na obsazování ministerských postů, na duálním ministrovi Havlíčkovi či orloji na ministerstvu zdravotnictví během největší pandemie naší doby.
Jana Černochová
Na hon už jen s luky a šípy aneb bezolovnatá evropská fobie
Včera byl na stránkách Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) zveřejněn očekávaný a zcela bizarní návrh na plošný zákaz používání olova ve střelivu, nevyjímaje lov, sportovní střelbu i používání olova v rámci rybolovu.
Jana Černochová
S olovem do deště nelez, aneb další arogance Evropské komise
EP v tomto týdnu projednával námitku proti úpravě nařízení REACH Evropské komise, které nově zakazuje držení olověných nábojů v okolí jakýchkoli přírodních vodních ploch. Co si pod přírodní vodní plochou představit?
Jana Černochová
Virtuální stabilizace bezpečnostních sborů neexistujícím příplatkem
Již několik let opakuji, že pokud to s personální stabilizací policie myslí někdo opravdu vážně, pak by se měl postarat především o motivaci všech stávajících policistů. Přesto s tím vláda nic nedělá.
Jana Černochová
Otevřený dopis předsedovi vlády ve věci znovuotevření kostelů a synagog
Poslankyně Parlamentu ČR Jana Černochová apeluje otevřeným dopisem na premiéra A. Babiše, aby vláda přehodnotila plán rozvolňování opatření kvůli pandemii koronaviru ve vztahu k potřebám věřících.
Jana Černochová
Armádní nákupy na poslední chvíli
V posledních dnech podepisuje ministr obrany Lubomír Metnar jednu smlouvu za druhou. Podepsal smlouvy na 3D radiolokátory MADR, víceúčelové vrtulníky, prostředky pro vedení elektronického boje a nyní se chystá na letouny CASA.
Jana Černochová
Drancování surovinových rezerv státu je chyba
Bezpečnostní rada státu má v pondělí 9. prosince 2019 jednat o prodeji tzv. základních kovů ze státních hmotných rezerv. Tento nepromyšlený krok považuji za „drancování za bílého dne“.
Jana Černochová
Hazard ministryně Schillerové s pravdou
V minulém týdnu jsme byli v Poslanecké sněmovny svědky dosud nevídaného závěru první epizody seriálu s názvem schvalování vládního daňového balíčku.
Jana Černochová
Éra hnutí ANO na obraně - jasný důvod, proč vláda zasluhuje nedůvěru
Ačkoliv vláda Andreje Babiše po dlouhém jednacím maratonu ustála hlasování Sněmovny o nedůvěře, o vládu úspěšnou a důvěryhodnou se v žádném případě nejedná.
Jana Černochová
Evropská armáda - utopický, neefektivní a drahý špás
S blížícími se volbami do Evropského parlamentu, se znovu častěji skloňuje termín „evropská armáda“. Jde o téma vracející se do debat jako bumerang, protože je to lákavý slogan vybízející k příjemnému popovídání si u kávy.
Jana Černochová
Zákaz olova ve střelivu aneb kdo je připraven, není překvapen
Nejen komunitě legálních držitelů zbraní, ale i biatlonistům, rybářům, myslivcům a dalším nemohly v posledních měsících uniknout zprávy o chystaném zákazu olova ve střelivu a rybářském závaží.
Jana Černochová
Proč chci přidat pro rok 2019 na obranu
Projednávání státního rozpočtu na rok 2019 se blíží ke konci. Vadí mi, že finance na naši obranu nejsou vydávány takovým tempem, jak bylo slibováno představiteli tohoto státu v posledních letech.
Jana Černochová
Otevřený dopis generálu v. v. Jiřímu Šedivému
Dopis reaguje na výrok generála v. v. Jiřího Šedivého v pořadu 90' ČT24 ve věci ústavního mechanismu vysílání příslušníků ozbrojených sil ČR do zahraničních operací.
Jana Černochová
Paní poslankyně, jaký jste měla program? Aneb fízlování podle Anofertpressu
Stalo se určitým evergreenem, že v době, kdy některý z našich „investigativních novinářů“ nemá dostatek témat - však se u nás teď nic zásadního neděje, že? - sedne do auta a začne objíždět kanceláře poslanců v jejich regionech.
Jana Černochová
Zamašličkovaný videorekordér s cihlou
Na konci 80. let, v době obrovského hladu po elektronice všeho druhu a poměrně plných peněženek, neboť peníze nebylo na konci komunismu zač utrácet, koloval takový příběh o videorekordéru.
Jana Černochová
Rozpočet ministerstva vnitra postrádá bezpečnostní vizi
Poslanecká sněmovna, respektive ANO, SPD, KSČM, ČSSD a KDU-ČSL, v úterý večer schválila státní rozpočet na příští rok.
Jana Černochová
Rodící se koalice neochotných
Před několika dny jsme na výboru pro obranu projednávali rozpočet ministerstva obrany na příští rok. Jedná se o jeden z nejdůležitějších dokumentů roku, který mají poslanci k projednání.
Jana Černochová
Stalo se před patnácti lety
Když se v srpnu roku 2002 hnala velká voda na Prahu a pohled z vyšehradské skály připomínal scénu z hororu, limnigraf, neboli měřič hladiny vody ve Vltavě, pod touto hladinou neúprosně mizel, nikdo nemohl tušit, jak to dopadne.
Jana Černochová
Generálka na ministerské fasádě
Minulé pondělí schválila vláda jmenování čtyř vojáků do generálských hodností. Mezi nimi i první ženu – plukovnici Lenku Šmerdovou.
Jana Černochová
Stabilizace bezpečnostních sborů v podání vlády je jen iluzorní
Ve středu 19. dubna se na Výboru pro bezpečnost projednával vládní návrh novely zákona o příslušnících bezpečnostních sborů.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1268x