S olovem do deště nelez, aneb další arogance Evropské komise

EP v tomto týdnu projednával námitku proti úpravě nařízení REACH Evropské komise, které nově zakazuje držení olověných nábojů v okolí jakýchkoli přírodních vodních ploch. Co si pod přírodní vodní plochou představit?

Z použité definice to může být i louže, která se utvoří po dešti. Evropská komise, prozatím, neporučí větru dešti. Ale stejně nás podle ní čeká alespoň aplikace zákazu prakticky kdekoliv, kde zrovna dojde k přeháňce. Jde tu ale ještě o mnohem více, než se na první pohled zdá.

Je to další ukázka prosazování zelené ideologie v oblastech, které nedávají smysl a jsou velice dobře upraveny v legislativě na národní úrovni a zároveň ošetřeny mezinárodními dohodami. Některé aktivistické nevládní organizace se nevhodně pletly už do příprav návrhu a nabádaly úředníky k tomu, aby působili na experty členských států a ti zajistili pozitivní hlasování pro návrh Evropské komise. Mám pochybnosti, že to bylo v souladu s kodexem chování, který Evropská komise přijala, a nejednalo se o porušení úředních procesů a zásad transparentnosti, neutrality, nezávislosti a odbornosti. Jde tu i o nebezpečný precedent, který povede k další erozi, z počátku dobré myšlenky, ze které mohly těžit všechny země společenství.

Europoslanci ODS byli samozřejmě proti zákazu olova ve střelivu a proti tak bizarnímu výkladu vodních ploch. Ani další zástupci České republiky s návrhem nesouhlasili při projednávání ve výborech a naplňovali tak usnesení Poslanecké sněmovny, které jsem jí v září minulého roku navrhla a ve kterém mj. stojí, že v případě dalších kroků v regulaci olova ve střelivu a rybářském olůvku a legálního držení zbraní má být vláda aktivní ve vyjednání s dalšími členy EU a zajistit tak potřebnou podporu a spojence pro zastavení neopodstatněných restrikcí práv občanů. Nepodařilo se, námitka proti návrhu nebyla přijata, a protože většina členských států s návrhem již souhlasila, může Komise doplnit zákaz olova poblíž nově definovaných mokřadů na seznam zmíněného nařízení REACH.

Z českých europoslanců nehlasovali pro námitku jen zástupci Pirátů a TOP09. Tím, že hlasovali proti námitce, nebo se zdrželi, už neexistuje možnost věc v parlamentu EU zvrátit a až vyjde po projednání v Radě EU úředník věstník, bude zákaz platit přímo. Bez souhlasu našeho parlamentu, bez další diskuze. Myslivci a často i rybáři vám určitě poděkují, kolegové, že bude platit zákaz držení olověného brokového střeliva ve vzdálenosti 100 metrů nejen okolo mokřadů, ale i pouhých louží. Dokážete si představit, že jste legálním držitelem zbraně – myslivcem a budete pokutování za držení olověného střeliva v okruhu třech hektarů od vodní plochy (případně větší kaluže po dešti)?

Taková je bohužel dnes realita – totální arogance moci v přístupu zástupců Evropské komise na jednáních s některými členskými státy, které se snaží trpělivě vysvětlit, že mokřad není louže vody u silnice, nebo na poli, že své mokřady už dlouho chráníme vlastním zákonem a naplňujeme Ramsarskou úmluvu.

Perverznost, se kterou se někteří drží touhy něco nového zakazovat, mě nepřestane fascinovat. Nikdy totiž nebudou mít zákazů a nových nařízení dost. Zdá se to být nekonečný proces. S tím se nechci smířit a utvrzuje mě to v přesvědčení, že EU, pokud chce v budoucnu nadále existovat, musí doznat významných reforem. Současný stav je neudržitelný a čím dál více častější pnutí některých západních sociálních inženýrů řídit naše životy mi dává za pravdu. Samotná Komise se neřídí ani tak na první pohled triviálními principy, že přímo účinné právní předpisy EU musejí být výjimečné a velmi dobře odůvodněné, musí chránit proporcionalitu, ctít subsidiaritu a především musí být jasné a srozumitelné. Ale jak si srozumitelnost často představují, jsme viděli nejen na zákazové směrnici o zbraních, kterou jsme horko těžko a s vypětím sil dokázali ve výsledku rozmělnit, ale i teď při extenzivním definování „mokřadů“.

Kdo mě zná, dobře ví, že se jen tak nevzdávám. Že nemlčím, když vidím nespravedlnost a když se prosazují nesmysly, které dopadají na občany. Že se snažím plnit závazek občanům a že službu veřejnosti beru vážně. Obrátím se na ministra životního prostředí, stejně jako několikrát v minulosti a budu apelovat, aby implementace, na kterou máme podle nařízení 24 měsíců, nedopadla na naše myslivce. Nechci strašit, ale nesmíme ani zapomínat, že nás brzy čeká i návrh na úplný zákaz olova ve střelivu, a nechci, aby byli ohrožení i rybáři, legální držitelé zbraní, ale i naše bezpečnostní sbory a obranný a bezpečnostní průmysl. Stejně jako to může hrozit v chystané revizi zákazové směrnice o zbraních.