Boj o zbraně

Minulý měsíc, konkrétně 18. listopadu 2015 představila Evropská komise svůj návrh novely Směrnice 91/477/EHS o kontrole a nabývání a držení zbraní.

Podle tvrzení komise jde o reakci na hrozbu terorismu, především po dvou útocích v Paříži v průběhu letošního roku. Fakticky novela s bojem proti terorismu pomůže pramálo, spíše nesmyslně omezí nakládání se zbraněmi a jejich kopiemi v zemích, kde je legislativa dostatečná, či je na základě zkušenosti zpřísňována, jako je tomu například u nás.

Po prvním přečtení návrhu směrnice jsem nabyla pocitu, že si Komise dala pramalou práci s tím, aby se poradila s opravdovými odborníky, kteří by byli znalí věci a pohlíželi by na celý problém nelegálního nakládání se zbraněmi realisticky. Leckdo by mohl namítnout, že Komise chtěla reagovat rychle, nicméně k tomu lze uvést poměrně méně známou informaci, že se v případě tohoto návrhu se nejedná o novinku, ale o několik let připravovaný návrh, po kterém po teroristických útocích v Paříži Komise jen hbitě sáhla. Času na přípravu tedy bylo dostatek. Přijde mi proto skandální, že po tak dlouhé přípravě je navrhovaná směrnice natolik špatná a nelegální trh, na který se měla primárně zaměřit, prakticky neohrožuje.

Nechci tvrdit, že by některé části návrhu Komise postrádali určitý smysl. Lze souhlasit třeba s tím, že je třeba zlepšit systém společné evidence a prodeje některých hlavních částí zbraní přes internet. Značná část textu je ovšem absurdní a neadekvátní. Nesouhlasím s tím, aby byli občané EU kráceni bezdůvodně na svých právech. Teroristé vesměs legálně držené zbraně nepoužívají, respektive ani nežádají o vydání zbrojního průkazu. K čemu by jim to také bylo. Pokud chtějí zbraň, shání ji nelegální cestou. Legálně mají zbraně ve svém vlastnictví lidé, kteří musí projít celou škálou procesů a postupů, aby mohli zbraň nakonec získat.

Regulací v České republice je v tomto ohledu mnoho a jsou nastaveny vcelku dostatečně. Naproti tomu nejtypičtějším způsobem vyzbrojování teroristů je buď oprava špatně znehodnocených zbraní, nebo zbraně nelegálně pašované ze zemí mimo, ale i vně Evropské unie. Pokud myslí komise boj proti nelegálnímu obchodu se zbraněmi v EU vážně, měla by se angažovat a investovat čas a peníze do funkčních opatření, kterým je mimo jiné i vykupování zbraní v místech, odkud nelegální zbraně do unie proudí.

Byla bych ráda, kdyby se všichni politici napříč politickým spektrem byli schopni proti nesmyslné regulaci legálně držených zbraní ze strany Evropské komise rázně vymezit. Mrzí mě však, že ačkoliv jsem se již dvakrát pokusila zařadit otázku navrhované směrnice jako bod programu jednání schůze Poslanecké sněmovny PČR, tak aby se dolní komora Parlamentu mohla již nyní, zavčasu, nalézt stanovisko k navrhovanému opatření, nenašla jsem dostatečnou podporu. Aby bylo všem jasné, co jsem to vlastně po dolní komoře požadovala, zveřejňuji zmíněný návrh usnesení:

• Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyjadřuje nesouhlas se záměrem Evropské komise zpřísnit kontrolu, evidenci, nabývání a držení zbraní, které jsou drženy a užívány legálně v souladu s vnitrostátním právem členských zemí Evropské unie.
• Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá, aby Evropská komise zasahovala do funkčního systému kontroly, evidence, nabývání a držení zbraní a střeliva nastaveného právním řádem České republiky.
• Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyjadřuje podporu vytvoření všech funkčních opatření, které povedou k potírání nelegálního obchodu, nabývání, držení a jinou manipulaci se zbraněmi, střelivem a výbušninami.
• Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá, aby Evropská komise v reakci na tragické události spojené s teroristickými činy v Paříži perzekvovala členské státy a jejich občany neoprávněným zpřísněním legálního držení zbraní.
• Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky deklaruje, že každý občan České republiky, který splní stanovené zákonné podmínky České republiky, má právo držet zbraň a odmítá represi zákona dbalých občanů České republiky.
• Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá plnit zcela vágní opatření Evropské komise, které vedou k potlačení práv občanů České republiky.
• Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá předsedu vlády České republiky, aby podnikl všechny právní a diplomatické kroky k zabránění přijetí takové směrnice, která by narušovala český právní řád v oblasti obchodu, kontroly, nabývání a držení zbraní a tím zasahovala do práv občanů České republiky.
• Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky pověřuje předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, aby v souvislosti s návrhem Evropské komise na omezení držení a obchodování se zbraněmi zajistil prověření možnosti podání tzv. „žluté karty“, a aby případně této možnosti využil.

Ačkoliv jsem jednala se svými kolegy napříč politickým spektrem a vysvětlila jim důsledky, které by mohly plynout z návrhu novely směrnice, a mému návrhu byla přislíbena podpora, ani v jednom případě můj návrh nebyl na plénu Poslanecké sněmovny vládní koalicí podpořen. Slabou útěchou pro mě je, že někdo namísto toho, aby vystoupil veřejně na plénu a podpořil mé snahy, spokojí se následně s usnesením přijatým pouze Výborem pro evropské záležitosti, který se mým návrhem inspiroval a požádal předsedu Poslanecké sněmovny PČR, aby tento bod zařadil na nejbližší schůzi dolní komory Parlamentu ČR. Nechápu, proč má vládní koalice zapotřebí dělat v této otázce z celé věci určitý druh politického boje o přízeň voličů. Domnívám se, že je to nedůstojné.

Česká legislativa je při stanovování podmínek, kdo smí mít zbraň, poměrně přísná, ale smysluplná. Proto bych byla velice nerada, kdyby nám byly ze strany Komise podsouvány a nařizovány nesmysly, že je to vlastně pro naše dobro. Osobně považuji právo na vlastnění zbraně za jedno ze základních práv. Ono je možné si totiž položit i jinou otázku. Jak by se asi vyvíjela tragická situace, kdy šílený střelec vraždí v ulicích města, kdyby v tu dobu v okolí byl někdo se zbraní a aktivně se mu postavil. Vždyť řadu případů známe i z Izraele, kde ozbrojení náhodní chodci zabránili již několikrát svým zásahem skutečně velkým krveprolitím.